Za krutou krůtou za zákrutou seděl škvokor ve velkém pokušení zaútočit. Byl však nucen stále dokola opakovat stejné zaříkadlo. Kokokolo Hradce v malé zahrádce rostou tam tři kokoblihy. Maxipes Fík se mu však postavil do cesty a pohladil jeho stuhlá křídla. Sekaná v koloniálku byla dobrá, ale jablíčko z frňákovníku jsem se neodvážil zakousnout. Na sklonku dnešního rána bylo rozdrceno Z. bottou. Raději bych si ty Tři Veterány neměl pouštět, nahánějí mi hrůzu . Stanové mětečko vyrostlo velice rychle. Možná je důvodem počet stanů. Slovy dva. Jen houšť a větší kapky, bude to dobré. Na počtu vlastně ani tolik nezáleží. Kdo chtěl, přijel, kdo ne, nedojel. Omluva pro ty se závažnými důvody J. Budu se těšit na příště. Ať už na Petřinách, v Jihlavě nebo kdekoliv jinde. Děkuji a na sčuchanou.
V poslední době mi přijde, že větších povodní přibývá. Už to není tak, že velké povodně přijdou za několik let a mezi tím jsou nějaké lokální. Lokální se bohužel dle mého názoru změnily ve velké. Sice nepostihnou celou republiku, ale v místě kde jsou, napáchají obrovské škody. Přibývá hlavně bleskových povodní, které jsou způsobené velkými a dlouhými přívaly vody v jednom místě. Vzpomínám si, že v Praze v sobotu snad nepřestalo pršet po celý den. Půda v tomto případě přestane být schopna vsakovat další provazce deště a ty se pak valí nejbližším možným korytem do údolí. Kde koryto není, voda si ho udělá. Co je vlastně příčinou toho, že jsou letos u nás deště tak vytrvalé a intenzivní? Nevím, jestli znám odpověď na tuto otázku. Rád bych, abyste si na to udělali názor sami. Číst více …
V lese právě přistála rozzuřená včela s osmi sosáčky.
Kdo z nás o tom ví?
Žížala se zrovna probrala ze sna a přeskočila žirafu i s jejím mládětem
Kdo z nás o tom ví?!
Malicherné, ale kde že. Důležité, jak pro koho.
Poměr mezi snem a realitou by měl být vyvážený. Nepřestávej nikdy snít. Nepřestávej nikdy žít. Snění je nezbytná součást našeho života. Naše představy nás mohou v životě posunout dál. Je dobré mít své sny a touhy. Mít cíle, kde chceme být za 5 či 10 let. Člověk, který nemá žádné sny ani cíle jakoby ani nežil.
Přestože už nejsem dítě, nepřestávám snít a nikdy nepřestanu.
Přemýšleli jste někdy nad tím, proč lidé v práci podávají tak nízké výkony a snaží se práci všemožně vyhnout. Pokud pracujete v týmu a jste nuceni s někým spolupracovat nebo děláte práci, která se musí udělat a pokud ji neudělá jeden, musí jí udělat druhý, tak to jistě znáte.
Všímám si toho dnes a denně a za vše může špatně nastavený odměňovací systém. Lidé potřebují mít motivaci, jinak nikdy pracovat nebudou (vyjma workoholiků). Většina pracovních poměrů je ohodnocena paušálními mzdami, takže nezáleží na tom, jaký výkon odvedete. Vždycky dostanete téměř stejně. To se pak nesmíte divit, že se nikomu nechce pracovat. To pořád slyšíte: „zase to hnusný pondělí“, „dneska nic nedělám, jsem utahaná“, „pracuji do výše svého platu“.
Pokud budu mít někdy v budoucnu nějaké zaměstnance, tak paušální mzda budu dosahovat maximálně 40% a zbytek budou odměny za odvedenou práci (třeba bych zavedl odměnu: procenta ze zisku), to byste koukali, jak se lidé budou snažit, aby zvýšili obrat. Zde však nastává trochu jiný problém. Laťka nesmí být nastavena příliš vysoko, aby vám tam vůbec někdo chtěl pracovat nebo se dokonce nestrhal. Číst více …
. Stanové mětečko vyrostlo velice rychle. Možná je důvodem počet stanů. Slovy dva. Jen houšť a větší kapky, bude to dobré. Na počtu vlastně ani tolik nezáleží. Kdo chtěl, přijel, kdo ne, nedojel. Omluva pro ty se závažnými důvody J. Budu se těšit na příště. Ať už na Petřinách, v Jihlavě nebo kdekoliv jinde. Děkuji a na sčuchanou.
Poslední komentáře